Křižovatka Evropy? Zatím spíše slepá ulička…

Válka na Ukrajině, energetická krize, dvouciferná inflace, to vše prý zabránilo reálné politice naší aktuální vlády. Jinak by prý bylo vše jinak, a samozřejmě lepší. Moc důvodů věřit tomu opravdu nemáme. Dnes už je každému jasné, že tato sestava politiků jaksi s vítězstvím nepočítala… žádné plány, žádné předpřipravené návrhy zákonů v šuplíku…. Téměř nic, ani tolik slibovaná deagrofertizace státní správy. V polovině září loňského roku premiér představil svoji vizi světlých zítřků ve svém vystoupení před zástupci byznysu s názvem: Česko na křižovatce! Záplava vzletných, často nekonkrétních frází o zemi, kde zítra už znamená včera. Po půl roce se nenaplnilo, nezrealizovalo, nerozjelo téměř nic, nic… 

A možná ten největší průšvih nás téměř jistě čeká. Jmenuje se digitalizace stavebního řízení, jehož výrazem má být funkční Portál stavebníka. Dnes trvá průměrně stavební řízení pro opravdu zásadní developery a významné stavby přes pět let… čtete dobře… jsou známy i delší příběhy. Nedávno mi dcera popisovala pražskou turistiku při zapisování dětí do tříd základních a středních škol. Je to těžká písemka pro státní úředníky odhadnout už dnes podle počtu narozených dětí, kolik jich asi půjde za 6 let do první třídy… 

Cesta do Vídně přes Mikulov nám také napoví, že dálnice jsme asi zapomněli stavět a dostupnost bydlení, o Praze nemluvě z nás zemi zaslíbenou také nedělá. Místa na školách nejsou, bydlení je nedostupné, dálnice připomínají parkoviště, člověk se diví, na co platí daně. Žádná křižovatka, slepá ulička na jejímž konci se krčí siluety zvadlého byrokracií ovládaného státu.