V poslední době kolem sebe potkávám stále více lidí, kteří nadávají na život. Všechno je špatně… všechno je dražší, energie, potraviny, šéf v práci, o vládě nemluvě. Klesá i ochota vnímat utrpení jednoho národa strádajícího východně od nás, zkrátka už jsme jim dali dost tak ať táhnou…. Všechny tyto a podobné názory by bylo nejjednodušší hodit do koše s nálepkou POPULISMUS a je vyřízeno…. Ale lidský život není možná jednoduchý, ale určitě je rozmanitý. Tak jako s klasickou sklenicí, která je naplněna z poloviny vodou… jeden vidí sklenici téměř prázdnou, druhý člověk naopak skoro plnou. Přitom je to pořád ta samá sklenice… zkrátka, každý z nás vnímá realitu, a tedy život kolem sebe naprosto jinak. Štěstí jednoho je přijímáno jako závist nebo utrpení druhého… je to na každém z nás, jak svůj život cítíme, hodnotíme, prožíváme, vnímáme… Co s tím?
John Fitzgerald Kennedy nejmladší zvolený americký prezident pronesl v lednu 1961 ve svém inauguračním projevu tolikrát citovaný památný výrok: Neptejte se, co vlast může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro vlast. Co na tom, že si tato slova vypůjčil údajně od ředitele své alma mater. Platí dodnes, a to i v pláči nad svým „nesnesitelným“ životem. Je nutné vždy začít u sebe. Žádná vláda, žádný soused váš tolik utrápený život nezmění. Tak hlavu vzhůru. Jen vy víte, co je pro vás nejlepší.
Válka na Ukrajině, energetická krize, dvouciferná inflace
Kamarád potřeboval pomoc. S případem svého otce.
Je nutné vždy začít u sebe. Žádná vláda, žádný soused váš tolik utrápený život nezmění.
